Vítejte ve škole... života
Teď je to poprvé po téměř 22 letech, co nejdu v září do školy. Ale strašně tu praskající zářijovou atmosféru cítím ve vzduchu, úplně cítím tu školní vůni, nový aktovky, vyzdobená neokoukaná třída, nervozita a smutek z konce prázdnin. Těšení a šílený smutek po létu v jednom, vše přikryté zářijovými dešti a ochlazením. Miluju to, chybí mi to a současně VŮBEC. Kousek ve mně je škodolibý a šťastný, že to teď nemusím zažívat. Já tohle období neměla nikdy ráda, ani jako dítě, ani jako učitelka. Trvá to několik dní, než se to rozjede, než si to sedne, jsou to takový dny o ničem naplněné očekáváním, která často jenom nějak vyšumí. Sleduju z okna děti, jak pochodují s taškami, piju kafe, mám pyžamo, vařím si ranní kaši (JSEM NEDOBROVOLNĚ VZHŮRU UŽ DRUHOU HODINU, ALE TO TU TEĎ NEŘEŠME) a vlastně jsem asi spokojená, že jsem v teple, suchu a nemusím se soustředit na přípravy, co mě čeká v pracovním e-mailu, co jsem včera nestihla udělat a ve spěchu musím připravit ve třídě než začne vyučování, bla...