Společně vlastníme, společně šílíme

Nápad na podobný článek jsem měla už déle, nicméně jsem něco podobného našla i u Karolíny a pošťouchlo mě to k sepsání. Protože společné bydlení, to je studnice nekonečně vtipných historek k poblití. 

Z Prahy jsme se vrátili na menší město do bytu, který patří mojí rodině. Co obnáší bydlet na této adrese jsem moc dobře věděla. Že nás tu nikdo nepřivítá, jsem tak nějak očekávala, že mě to tu bude srát, s tím jsem počítala, ale že to ve mně instantně spustí ohromnou touhu bydlet na samotě u lesa, to jsem nečekala. Loňské léto jsem se sem stěhovala já, moje těhotenské břicho, boyfriend, klec s králíkem a pes. Měli jste vidět ty vyděšený očička důchodců na balkónech. Nepřeháním, kamerový systém v našem vchodě je prvotřídní. 

Začalo to tím, že mě na chodbě zastavila sousedka, aby mi oznámila, že po smrti babičky NIKDO z naší rodiny nepřišel VYTŘÍT BARÁK a protože se sem očividně stěhujeme, mohli bychom už konečně taky vytřít. Stála jsem před ní v devátém měsíci těhotenství na konci léta, zpocená absolutně všude i tam, kde slunce nesvítí, a šlapala jsem do schodů zrovna z kapaček na bolest zad. Málem jsme vyprskla: "Děláte si prdel?" Reálně jsem jí stála za to, aby otevřela byt a tohle mi řekla. Prskla jsem na ni, že v bytě ještě nebydlíme, jenom tam malujeme a její ruku, co mi chtěla sáhnout na břicho (NENÁVIDÍM TOHLE), jsem opravdu agresivně odstrčila. 

Náš barák je zadlužený za šíleně nesmyslné opravy a "vylepšováky", které jsou nekvalitní a absolutně k ničemu (klouzající nebezpečné schody před domem, nová hnusná fasáda, ale žádné zateplení rovná se plesniví nám všem byty apod). Vše prostě zařizovali lidé, kteří ničemu technicky nerozumí, ale vždy měli moc ostatní přehlasovat. Dotyčná paní, co vše pak finálně zařizovala, stihla mezitím zemřít, takže teď zde žije pár nevýrazných mladých rodin v područí agresivních důchodců, kteří neví, co s tím, ale jsou urputně PROTI změnám. Zásadně odmítají platit stovku uklízečce, co by dům jednou týdně setřela, jako to dělá ve všech vedlejších vchodech. Místo toho si předáváme magnetku ÚKLID ze schránky na schránku a řídíme se úklidovým řádem na debilní nástěnce. Úklid se předává v neděli večer a nikoho nezajímá, že jste 90letá paní, co sotva chodí (třeba moje babička). Vylez a vytři to, máš tam MAGNETKU. A jestli napadne sníh, samozřejmě hrabete ten debilní sníh v 6 ráno a solíte chodník jako smyslů zbavený, protože máte MAGNETKU.

Já chápu, že společné bydlení potřebuje nějaká pravidla a musí je všichni dodržovat, aby soužití fungovalo. Nad námi bydlí mladá rodina se dvěma dětmi, které po cestě trousí křupkny, nosí bláto do chodby, všechno ošmatlají, dělají nepořádek a hluk, ale v životě by mě nenapadlo si stěžovat nebo to vytahovat na schůzi. Jsou to děti! Ostatní to udělají bez uzardění. Jednu naši sousedku morálně pobuřuje, když vidí boty ostatních lidí. Neironicky. Vytáhla to na schůzi jako relevantní bod k projednání, že jak prochází domem až do svého horního patra, potkává po cestě sešmajdané boty všech ostatních a hluboce se jí dotýká, jaký odpor to v ní vyvolává. Od té doby zásadně nedávám boty do botníku, aby se podívala na moji slušnou sbírku martenek a ocenila jejich míru opotřebení, protože prostě jen tak, abych ji nasrala. 

Pod námi bydlí OCD čarodějnice, která nepokrytě nazývá slečnu z přízemí MLADOU ŠMUDLOU, protože "když jde zkontrolovat, jak to ta mladá šmudla z přízemí v neděli uklidila, je vidět, že neumí ani pořádně vytírat," cituji doslova. "Takovej bordel, jako je v baráku teď, tady nikdy nebyl. Ty mladý to jenom rozšmudlaj a ani dveře neumyjou." Takhle si o nás, mladých šmudlách, povídají nepokrytě starší obyvatelé domu. A baví se na podestě pod naším bytem, to nejde neslyšet tyvole. Paní čarodějnice je moje obzvláště oblíbená sousedka. Takhle zlou ženskou byste stěží pohledali. V minulosti neváhala udávat na příslušné úřady, jakmile někdo něco v domě rekonstruoval bez povolení. Ani její vlastní děti za ní nechodí, protože je fakt příšerná. Minimálně 5x denně kouří na balkóně a fouká to přímo do naší ložnice. Smrad zaleze samozřejmě do všech místností a drží se tam zuby nehty. No je to pošušňání, když mě ráno v 5 probudí smrad popelníku. Už si neberu servítky, třísknu dveřmi a nadávám, aby to slyšela. Je jí absolutně jedno, že nad jejím kuřáckým balkonem bydlí 2 rodiny s malými dětmi, zapálí si, i když slyší, že si malá nad ní na balkoně hraje. Říkali jsme jí to už tolikrát, ale takhle arogantního člověka jsem v životě neviděla. 

Ale jakmile jsem slyšela, že chodí kontrolovat, kdo jak vytře a nazývá někoho "mladou šmudlou", tím u mě skončila nadobro. Někoho takového nejde brát vážně. 

Já nějak chápu, že ty lidi nemají co na práci, že úklid je pro ně jediná zajímavost týdne, která je potká. Na druhou stranu mě už fakt točí do vrtule, že POKAŽDÉ, co vyjdu s malou ven, vyleze někdo na balkon nebo na chodbu "zalívat kytičky" nebo "rovnat prádlo na šňůru". More já vím, že mě kontrolujete, můžete to dělat nějak méně nápadně? A co jako uvidíte? Kolik pytlů nesu do odpadu? Co mám na sobě za domácí hadry? Normálně mám z toho stihomam. Jdu po chodbě a mám pocit, že za každými dveřmi mě pozorují  přes kukátka oči. Když pro malou jednou přijela sanitka, měli jste vidět, jak se ve všech oknech zimou třásly záclonky. Něco se konečně děje a přímo před naším vchodem!!! Následující měsíc mě chytaly sousedky na chodbě s větou: "A malá je zdravá?" To jako čekáte, že se vám svěřím? 

A vůbec tohle zastavování na chodbě, aby si šáhli na moje dítě, aby mi řekli "jak je hezká, jak jí asi chutná, že jo, jaký má naducaný tvářičky" a podobný hovadiny, jakože fakt jsem agresivní z toho, jak je to neupřímný. 

Způsob, jak se lidi v baráku spolu baví, symbolizují cedule, které se po tom, co jsme se sem nastěhovali, začaly objevovat různě po domě. Každé dveře mají na sobě nějaké zviditelněné pravidlo, vyvedené RUDĚ ČERVENÝM PODTRŽENÝM KURZÍVA FONTEM, abych to nedejbože nepřehlídla. Začala jsem si dávat kočárek do nevyužívané zadní místnosti sušárny, protože oficiální (plesnivá odporná) kočárkárna je plná jiných krámů ostatních. Po týdnu se objevila cedule, abych kvůli cirkulaci vzduchu nezavírala tyto dveře, jinak jim neschne prádlo. Jakotyvole stačilo za mnou zajít do bytu a říct mi to, bydlím přímo NAD tebou. Ale vyrobit ceduli je asi, nevím, víc vzrušující? A když jsme u toho - pověsili byste si do veřejné sušárny svoje červený tanga, propocený starý pyžama z roku 1-2 a slipy svýho chlapa? Jako proč na to musím koukat? Tahle stížnost se trošku podobá té s botama, tak nic. 

Až se odstěhujeme, při odchodu z baráku jim vyhodím tu posvátnou MAGNETKU, ztrhám cedule a zamknu dveře v sušárně a jejich vesmír se SESYPE, to vám garantuju.

Už aby to bylo.