ZUBY

Rostou NÁM zuby. Mateřský plurálek hezky zkraje tady dám, protože já už sice svůj trvalý chrup mám, ale rostou našemu dítku a existenciálně to ovlivňuje nás všechny (tedy číslo množné). 

Mohlo mě napadnout, že mám tak trošku citlivější dítě a růst zubů asi bude jednou naše téma. No, jsem nepoučitelná, nenapadlo mě to a taky mě to zaskočilo pěkně nepřipravenou. Ježiši, to je zase facka. Co jsem komu udělala? Byla jsem v předchozím životě kriminálník, co kradl koťátka? Určitě nejsem jediná na zemi, která má doma mimino trpící na bolest prořezávajícího se chrupu. Já si prostě jenom celé dny kladu biologické otázky, proč to někdo zase zařídil TAK debilně, že fyziologické procesy, kterými si prochází člověk jako živočich tak nějak plošně - PROČ TO JAKO BOLÍ? Já to nechápu, všichni zuby potřebujeme, všem nám v raném dětství první zuby rostly, tak proč to ty nebohé nevinné děti kurnik bolí? Proč už jsme se evolučně nějak nevyšperkovali do podoby bezbolestné dentice? Hned mě potom samozřejmě napadá, proč bolí i porod? Proč jsou věci, kterými si jako druh musíme pro svou reprodukci projít, jsou spojené s bolestí? 

Takhle já si "filozofuji" a taky hoooodně vulgárně nadávám, zatímco mě moje milované úžasné dítě vzbudilo desetkrát po 20minutových intervalech, aby jako vrchol celé té noční scény ve 2 ráno naladilo tak šílený bolestný řev, že mě i tatínka přinutilo pochodovat s ní po bytě v náručí, zpívat broukat ukolébavky, mlátit hlavou do zdi, prosit všechny svatý, ať už bože přestane, začít se s ní prát, aby pozřela alespoň TROŠKU toho odporného sirupu na horečku a bolest,... do 8 do rána. Je to už třetí den, kdy jsem spala vkuse maximálně 40 minut. Brečí stále, po probrečené noci následuje proplakaný a profňukaný den. Je mi jí TAK líto, zároveň je TAK náročné s ní žít v jednom bytě. Nezlobím se na ni, vyzkoušela jsem snad už všechno, od chladivých gelů, běžných léků na bolest, homeopatika,... A to všechno jenom proto, aby vykoukly 2 ZUBY. SLOVY - DVA ZUBY! Co budeme dělat u prořezávání stoliček? Já budu asi volat psychiatra, partner lihovar, naložíme se do drog a alkoholu a všechno budeme mít v mlze. 

Nejvtipnější na celé té situaci ale vlastně je fakt, že ty pracně proplakaný a prohorečkovaný zuby jí jednou doprdele prostě a jednoduše vypadnou :D. A to mě na tom normálně teď aktuálně sere asi nejvíc!

No, nakonec si neodpustím zase jedno rýpnutí v návaznosti na jeden můj starší článek... Protože vysoká teplota trvala již více dní, začala jsem nervóznět, jestli to je opravdu pouze od zubů, zavolala jsem k lékaři a moc milá sestra (mám ji fakt moc ráda, je sluníčko) mi řekla, ať se radši stavíme ukázat. No, přes hodinu v čekárně, návštěva arogantního lékaře plná řevu (taková naše klasika) skončila antibiotiky do nosu na rýmu, kterou malá ani nemá. Už se tomu reálně asi jenom směju.