Mají svatby dneska ještě smysl?
Tak jsme právě s mým klukem dokoukali šestidílný dokumentární seriál Navždy svoji a uf, docela to byla jízda. Autorka filmu se zamýšlí, jaký význam má v dnešní době svatba a jako své protagonisty si vybrala opravdu výstřední postavičky - silně věřící pár, pornoherečku s nezaměstnaným partnerem a vesnickou prodavačku Bělu se zemědělcem Jarouškem a tchyní přes plot. Na každém páru je něco, co mi křivilo palce u nohou, ale ve výsledku se prostě nejde nezeptat - má teda dneska svatba ještě smysl?
Narovinu - pro mě třeba absolutně nemá. Za celý život jsem absolvovala 4 svatby (jako hostka :-)), z nichž jsou 3 již rozvedená manželství, to mi přijde jako šílená bilance. Teď teda doufám, že to není mnou, že třeba nosím lidem smůlu, když se na jejich svatbě objevím, haha :D. Nemyslím si, že svatba musí nutně znamenat spojení do konce života, jak se to tak říká, ať se lidi berou a rozvádí, kolikrát jen uznají za vhodné, je mi to upřímně absolutně fuk. Pro mě ten akt není nijak nábožensky nutný (protože nejsem věřící a neposkvrněná jaksi už taky nejsem), společensky není vyžadovaný (na svatbu se mě za tu dobu, co jsme s mým klukem spolu, zeptali maximálně 2 lidi) a hodnotově pro mě vnitřně? Prostě to tam nemám.
Odrazuje mě, kolik to stojí peněz. Já bych ten balík peněz třeba mnohem raději investovala do cestování. Připadá mi, že všechno s nálepkou "svatební" je automaticky s vysokohorskou přirážkou. A je fuk, jestli je to stodola ve vedlejší vesnici, kde se lidi berou jako na běžícím páse aniž by to místo bylo čímkoliv zajímavé, nebo dekorace, co se pořád dokola prodávají na bazoši. Fandím lidem, co se chtějí brát, líbí se mi, že ten rituál pořád někdo chce udržovat a má pro něj význam. Proč mě třeba nemá. Po shlédnutí Navždy svoji a kompletní filmografie Heleny Třeštíkové pro mě manželství klesá na poslední příčky zážitků, které bych potřebovala ve svém životě nutně zažít. Myslím si, že nic nereprezentuje posun společnosti OD sňatků tolik, jako Manželské etudy.
Odrazuje mě, co energie a času bych do přípravy musela věnovat. Jsem asi prostě líná lemra, zažívala jsem jedny přípravy svatby s mou kamarádkou a klepala jsem si na čelo, co všechno je tomu ochotna věnovat. Na druhou stranu bych ale zároveň nechtěla, aby něco tak osobního pro mě chystal nebo plánoval někdo cizí. Odrazuje mě půjčovat si šaty za desetitísíce, ve kterých už se vdával někdo přede mnou. Odrazuje mě dělat všechny ty trapné rituály, co se na svatbách dělají. Na svatbě mě láká asi jenom to pití a jídlo, z čehož mi vyplívá, že nějakou takovou žranici a pijavici bych si mohla uspořádat u našich na zahradě klidně příští víkend a byla bych spoko nevěsta. Ani ty bílý šaty nepotřebuju. Když jsme u šatů, své vysněné samozřejmě mám, ale tím moje sny o svatbě asi tak nějak končí...
A vlastně mi ani není jasný ten koncept, že se lidi MUSÍ brát, protože je třeba žena těhotná. Rozumím, že je to nějaká jistota pro tu ženu, ale... Ale v zásadě mi to smysl nedává. Naše dítě vyrůstá v milující rodině, současně nejsme svoji a přesto oba víme, že si patříme jen jeden druhému. Napadá mě, že až třeba jednou nějakou tu veselku uspořádáme (no, spíš obídeček a sud s pivem :-), bude naše dcera třeba větší a užije si to společně s námi a bude to zase zajímavý zážitek i pro ni. Jsem ráda, že dnešní doba mě netlačí do sňatku jenom proto, že se to tak dělá. Mladých, kteří žijí na "hromádce" přibývá a s tím, jak funguje dnešní svět, mi to asi dává naprosto smysl. Mně se na té naší hromádce docela líbí, naopak bych brala nějakou naši vlastní hromádku, abychom nemuseli pořád bydlet na přechodných hromádkách. Tak snad někdy nám to vyjde...
Jaký názor na to máte vy... Fakt mě to zajímá.
Jestli se někdy budeme se současnou partnerkou brát, pak to bude fakt jen někde u přepážky ve stylu "jelito, kopyto, platí to". Ona svatbu nechce a já vždycky upřímně říkám, že jednu krásnou svatbu už jsem měla.
OdpovědětVymazatZároveň ale miluju cizí svatby. V dnešní době to chápu hlavně jako přechodový rituál. Nikoliv nutný. Je to spíš romantické gesto, byť finančně náročné a já bych do nějaké opulentní svatby pro sto lidí určitě neinvestovala.
Díky moc za tvůj pohled, tak to máme v podstatě stejné.
VymazatPřesně! Opět mi mluvíš z duše. Ne že bych byla proti svatbám, ale já ji nepotřebuju. Nikdy jsem po svatbě netoužila, nesnila jsem o tom, jakou budu krásnou nevěstou, jak budou vypadat moje šaty a v jakých barvách se veselka ponese (mimochodem, nesnáším slovo veselka). Nepotřebuju suplovat stovce lidí divadlo a restauraci. Nevadilo by mi se vdát, ale tak nějak v klidu. Na pláži, v nějakých lepších letních šatech, jen my dva. Dát si pusu a jít někam na drink a vykoupat se v moři. Ale jako prsten bych chtěla, to teda jo!
OdpovědětVymazatJá jen nevím, jak ale pak nesezdaný pár funguje v praxi? Pustí mě např. za přítelem do nemocnice?
A ty tvoje šaty snů jsou naprosto boží!
Anooo, na pláži by to bylo super :-)!
VymazatSuplovat divadlo a restauraci, to je přesný :D.
To nevím, jak je to v nemocnici, ale na nějakou plnou moc to asi půjde. V nemocnici stejně vždycky nahlašuješ nějaké nejbližší kontakty a těm se sdělují i informace o zdravotním stavu apod... Ale jako nesezdaní nemůžeme asi rozhodovat o léčbě toho druhého v nějakém krajním případě předpokládám. Ale brát se kvůli tomu, no, nevím.
No svatba má smysl, pokud dotyční chápou, že je to primárně uzavírání PRÁVNÍHO VZTAHU. A že to má své důsledky se vším všudy. Pak zvážit, jestli se jim to vyplatí nebo je to pro ně nutné a nebo jestli naopak jim to nezpůsobí problémy nebo jestli nepotřebují upravit specifické okolnosti. Jinak se pak bohužel spousta lidí diví, co to doopravdy znamená, když dojdou k rozvodu.
OdpovědětVymazatAle drahý to být nemusí, stačí přijít na úřad se svědkama a nic víc.
To je pravda! Moc díky!
VymazatNěkdo to prostě tak chce, potřebuje se předvést... Svatba může být opulentní, za statisíce, nebo, jak píšeš, obídeček a soudek s pivem - proč si lámat hlavu s něčím okázalým.
OdpovědětVymazatAle je to jasný projev vůle "s tímhle člověkem si rozumím, chci s ním žít a nerozcházet se kvůli blbosti, sdílet to dobré i špatné..." Myslím, že to, že se lidi neberou, souvisí s tím, že obecně všichni hlásají, že chtějí svá práva, ale k povinnostem a odpovědnosti se už nikdo nehlásí.
Asi jsem nechutná konzerva, po dvaačtyřiceti letech manželství, tak se omlouvám :-)
Dvaačtyřicet let? Tak to klobouk dolů! Vůbec se neomlouvej, za mě to není tolik konzervativní, jako spíš zkušený pohled na věc :D.
VymazatSvatba určitě znamená, že to s někým myslím vážně, ale já to potvrzení asi úplně vyloženě nutně nepotřebuju. Jsem ochotná na vztahu pracovat a nést za své jednání odpovědnost, aniž bychom byli manželé. Ale úplně chápu, pokud to někdo má jinak :-). Určitě se najde hodně lidí, co od toho raději budou utíkat, než aby řešili nějaký problém. Taky mám útěkářské tendence, tak se na tom snažím pracovat bez ohledu na to, jestli jsme se vzali :-). U nás je připoutání vytvořené asi dítětem, v bezdětných párech to může mít jinou dynamiku.
Moc děkuji! :-)
Tohle je přesně téma, na které má asi každý úplně jiný pohled 😊 Já jsem naopak ráda, že jsem vdaná, ale zároveň naprosto chápu, že někdo svatbu ke spokojenému vztahu vůbec nepotřebuje. Pro mě osobně měla svatba význam hlavně jako takové naše společné „ano, chceme být rodina“, ne kvůli tomu, že by se to mělo nebo že by to od nás někdo očekával. ❤️ A rozhodně si nemyslím, že prstýnek a papír jsou zárukou toho, že spolu dva lidé zůstanou navždy. To je podle mě mnohem víc o tom, jak ten vztah funguje každý obyčejný den. A mimochodem obídeček, sud piva a zahrada mi zní vlastně jako dost dobrá svatba. 😂
OdpovědětVymazatTohle téma je hodně dobré ma osobní diskuzi. Je nutné se brát? Já bych řekla, že je super, že konečně ženy mají možnost volby, aspoň v našich končinách, což je fajn, že aspoň v něčem se společnost posunula. Co se rozvodovosti týče, tady bych naopak řekla, že v něčem spíš vidím krok zpátky, vztahy se idealizují a spoustě lidem nedochází, že jak vztah, tak lidé v něm se vyvíjí...a často odejít bývá ta nejsnazší cesta, už jen proto, že je ta možnost.
OdpovědětVymazatCo se týče, že se svatab nevyplatí finančně, tak to taky není úplně tak pravda. Spousta lidí z okolí díky peněžním darům byla šul nul anebo dokonce třeba padesát, šedesá tisíc v plusu... takže počáteční investice sice byla nemalá, ale peníze se vrátily. A co se týče vysokohorské přirážky...jestli máte děti, tak tam to platí taky, takže si v dnešní době člověk opravdu nevybere xD
A moc oceňuji výběr možných svatebních šatů, jsou neotřelé, veselé, přesně jaká má podle mé skromné představy svatba být - barevná a hlavně vaše :)
Suma sumárum za mě svatba není nutnost, ale v dnešní době fajn pocit, že při vší té nestálosti a osobních svobodách je vám někdo ochoten slíbit, že tu pro vás bude v dobrém i ve zlém a hodlá to dodržet (ať už právní papír podepíše či nikoli), ten slib je podle mě stěžejní a vlastně podstava sňatku jako takového.
Chtěla bych svatbu jen kvůli těm nádherným bílým šatům. :D
OdpovědětVymazatZažila jsem jako host několik svateb a moje nejstarší sestra, která měla svatbu jako poslední ji měla nejlepší, měla inspiraci i z předchozích svateb. Všichni měli už větší děti, takže si to skvěle užily i ty děti. :) Co se týká peněz, všem se to vrátilo v darech, jelikož už bydleli ve svém, řešilo se to finančními dárky. :)
Je skvělé, že se člověk může rozhodnout, jestli tu svatbu chce nebo ne. Chápu, že spousta lidí ji nechce. :)